KOMENTÁŘ: Éra velkého českého dopravního letectví skončila. Smartwings už patří turecké společnosti

KOMENTÁŘ | Od 1. října 2026 už největší česká letecká skupina není v českých rukou. Smartwings a s nimi i značka ČSA přešly pod turecký Pegasus Airlines. Letadla létají dál, názvy zůstávají a cestující možná na první pohled nic nepozná. Přesto se něco zásadního změnilo. Česko už nemá velkou osobní leteckou společnost v domácích rukou. A kromě nostalgie ve mně tenhle okamžik vyvolává i pořádnou dávku frustrace.

Za svůj život jsem absolvoval mnoho letů. Létal jsem za byznysem, později také za reportážemi, soukromě na dovolené. Za velkou louži, na Dálný východ i po celé Evropě. Když dnes přemýšlím, s jakou společností jsem před patnácti nebo pětadvaceti lety letěl do konkrétní destinace, často musím lovit v paměti. Na řadu letů s ČSA a Smartwings ale vzpomínám dodnes.

Jeden z nejdelších s ČSA vedl někdy kolem přelomu tisíciletí do Dubaje. Tehdy ještě český dopravce provozoval dálkové Airbusy A310 a jeho mapa linek z tohoto dávného období působí skoro neuvěřitelně. V letadle u stropu byly monitory, na kterých se měla zobrazovat mapa a letové informace, ale nefungovaly. Když jsem se zeptal proč, letuška se ke mně naklonila a špitla:

„Víte, ono nám to Airshow s mapou letu nějak nefunguje, tak to máme úplně vypnuté. Ale nebojte, letadlo letí, kudy má. Máme skvělé piloty. Já vám skočím pro něco k pití. Na co máte chuť?“ Zasmál jsem se. Byla v tom trocha improvizace, sebeironie i hrdost na vlastní lidi. U ČSA i Smartwings jsem vždy oceňoval právě tu českou vřelost, přirozenost a milý úsměv posádky. Možná právě z takových maličkostí vzniká vztah ke značce.

„Dobrý den, vítejte na palubě“

Se Smartwings mám spojené hlavně rodinné dovolené. Jste ještě v Řecku, ve Španělsku nebo v Egyptě, opálení, s pískem v botách. Nastoupíte do letadla a uslyšíte:

„Dobrý den, vítejte na palubě.“ Česky. Děti si u letušky řeknou o džus a nic nepřekládají. Kapitán oznámí, že v Praze je dvanáct stupňů a prší. Pořád jste dva tisíce kilometrů od Prahy, ale už tak trochu doma. Je to banalita. Jenže banalit si většinou nevšímáme, dokud nezačnou mizet.

Jeden odlet, který řekl všechno

Stoletou historii ČSA v komentáři těžko vyprávět. Vzpomínám si ale na situaci, která dění posledních let vystihuje lépe než výroční zprávy.

24. října 2022 jsem s kamarády planespottery stál na valu v Kněževsi a fotili jsme odlet Airbusu A319 registrace OK-REQ. Poslední letadlo, které ČSA vlastnily, mířilo do velšského St Athanu na náhradní díly. Aerolince zůstal jediný pronajatý Airbus A320.

Komentoval jsem to černým humorem: „Tak nám právě odletěla polovina flotily ČSA do šrotu.“ Společnost, která kdysi létala do New Yorku a měla desítky letadel, se dostala do bodu, kdy jeden odlet znamenal polovinu její tehdejší flotily.

Poslední let pod kódem OK

Skoro přesně o dva roky později, 26. října 2024, přistál v Praze poslední pravidelný let ČSA pod kódem OK. Let OK767 přiletěl z Paříže a obsloužil ho Airbus A320 registrace OK-IOO, která měla připomínat stoletou tradici Českých aerolinií.

Nakonec připomněla její konec. OK767. Paris – Prague. A potom už nic.

Respekt, který si zaslouží

Jedna věc musí zaznít naplno. Za Smartwings stáli dlouhá léta především Jiří Šimáně a Roman Vik. Vybudovat ze soukromé charterové společnosti dopravce s desítkami letadel a miliony cestujících ročně je mimořádný podnikatelský výkon. Smartwings zajišťovaly charterové i pravidelné lety a provoz letadel pro další aerolinky. Za tím jsou tisíce letů, technika, údržba, posádky a odpovědnost za miliony cestujících. Za to si jejich majitelé zaslouží respekt.

A stejně tak je fér říct, že šlo o jejich soukromou firmu. Měli plné právo rozhodnout, komu ji prodají a jak se svým majetkem naloží.

O to symboličtější je, jak krátce trvala poslední plně česká etapa Smartwings. Téměř polovinu společnosti řadu let nepřímo držel čínský kapitál. Podíl 49,92 procenta odkoupila Prague City Air Jiřího Šimáněho a Romana Vika až v únoru 2024. Smartwings tak zůstaly plně v českých rukou jen něco přes dva a půl roku.

Od 1. října se rozhoduje v Istanbulu

Pegasus Airlines 1. října 2026 dokončila převzetí Českých aerolinií a skupiny Smartwings prostřednictvím své nizozemské dceřiné společnosti Pegasus Europe B.V. Konečným vlastníkem je ale turecká skupina Pegasus Airlines, jejímž kontrolujícím akcionářem je Esas Holding rodiny Şevketa Sabancıho.

Řečeno jednoduše: Smartwings i ČSA jsou od 1. října v tureckých rukou.

Proti tureckému vlastníkovi nemám vůbec nic. Pegasus je úspěšná aerolinka a může Smartwings přinést kapitál, nové možnosti i další růst. Jenže právě tady přichází frustrace.

Proč jsme to nedokázali sami?

Odpověď není jednoduchá. Podepsalo se na tom zadlužení ČSA, složitá vlastnická struktura, cenová konkurence, nástup nízkonákladových dopravců, geopolitické otřesy, proměna evropského letectví i mnohá manažerská selhání. Svou roli sehrála také omezená možnost – nebo v některých obdobích neochota – státu aerolinku znovu kapitálově posílit.

ČSA nejprve expandovaly. V polovině nultých let je vedl bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík, který sázel na růst, jenže hospodaření firmy se brzy propadlo do ztráty. Jeho nástupce Radomír Lašák pak zahájil stabilizaci firmy, která zahrnovala prodej majetku, propouštění a hledání cesty k přežití. Následovaly změny vlastníků, Korean Air, Smartwings, pandemie, insolvence a postupné scvrkávání provozu. Stát dlouhodobě nedokázal jasně říct, jakou roli má národní dopravce v českém letectví vlastně hrát.

Letectví se mezitím změnilo. Evropě dominují velké skupiny a nízkonákladoví dopravci s flotilami ve stovkách letadel. Národního dopravce, který by v takové konkurenci obstál, Česko neudrželo. Z ČSA se stala jen značka uvnitř skupiny Smartwings a jedinou velkou českou leteckou skupinou zůstala soukromá firma dvou podnikatelů. To, že její kupec nakonec přišel z Istanbulu, a ne z Česka, není žádným selháním. Je to účet za několik desetiletí.

Jeden trpký paradox

A teď záměrně trochu odbočím.

Od začátku letošního srpna stojí v čele Letiště Praha právě Radomír Lašák. Kontrast s mužem, kterého vystřídal, je pozoruhodný.

Jiří Pos se do čela letiště vrátil v roce 2021, kdy se firma vzpamatovávala z drtivých následků pandemie. Za rok 2025 už Letiště Praha odbavilo téměř 17,8 milionu cestujících, prakticky vyrovnalo rekord z roku 2019, čistý zisk dosáhl 3,2 miliardy korun a EBITDA 5,1 miliardy. Právě po tak úspěšném roce Pos paradoxně další mandát nedostal.

Na jeho místo přišel Lašák, jehož vedení ČSA tehdy čelilo kritice části zaměstnanců včetně pilotů kvůli hospodaření společnosti i způsobu krizového řízení. Rok 2009, během něhož Lašák v říjnu ve vedení ČSA skončil, uzavřely České aerolinie rekordní ztrátou přibližně 3,75 miliardy korun – nejvyšší v tehdejší historii společnosti.

Kontroverze provázely i jeho letošní návrat do čela letiště. Ministerstvo financí ho vybralo ve výběrovém řízení, které opozice označovala za netransparentní. Proti výběru Radomíra Lašáka se postavila také část odborů. Pět odborových organizací působících v Letišti Praha a ČSA Handling vyhlásilo 21. července stávkovou pohotovost. Vadila jim mimo jiné Lašákova profesní minulost v ČSA i podle nich nestandardní způsob jeho výběru. Ministryně financí Alena Schillerová naopak Lašáka označila za zkušeného profesionála s vrcholovými manažerskými zkušenostmi.

Proto je dnešní obraz tak symbolický. Muž, který kdysi řídil národní aerolinku v jedné z jejích nejtěžších kapitol, dnes z čela pražského letiště sleduje, jak poslední velká česká letecká skupina přešla do tureckých rukou. Letadla budou mít dál české registrace, budou v nich sedět čeští piloti, letušky a stevardi a starat se o ně budou čeští technici. Jen skutečný majitel není z České republiky.

Bude to znít česky. Jen už to nebude naše

Pegasus značky Smartwings ani Czech Airlines zatím neruší. Letadla budou létat dál a možná díky novému vlastníkovi přijde další růst. Přál bych to Smartwings i jejich zaměstnancům. Ale 1. října 2026 skončila éra, kdy měla Česká republika velkou osobní leteckou skupinu ovládanou českými vlastníky. Až příště nastoupím někde u Středozemního moře do Boeingu Smartwings, možná ještě s pískem v botách, uslyším:

„Dobrý den, vítejte na palubě.“ Bude to znít stejně. Česká slova, česká posádka, česká registrace. Za pár hodin přistaneme v Praze a pořád to bude známý pocit návratu domů. Jen s vědomím, že aerolinka, která nás domů veze, už českého majitele nemá.

Jako cestující, novinář a člověk, který od dětství bral písmena OK jako samozřejmý symbol českého letectví, nemohu předstírat, že je mi to jedno.

Není.

Písmena OK z českého nebe úplně nezmizí. Jen o budoucnosti největší české letecké skupiny se už rozhoduje v Istanbulu.

Georgi Bidenko
šéfredaktor Nextnews.cz